Č. 2
Obdiv RFSL vůči nemorálnosti Starověkého Řecka

Z webových stránek RFSL:

“Tehdy a nyní:
VE STAROVĚKÉM ŘECKU se láska mezi starším mužem a mladším chlapcem cenila. Přesto nemůžeme říct, že normou byla celoživotní homosexualita, protože cílem mladých mužů přece bylo oženit se. Pro ženy a pro otroky odpovídající forma homosexuality neexistovala. Proto tento druh homosexuality odráží velmi patriarchální společnost.   

Řecký ostrov Lesbos, kde básnířka Sapfó učila v 5. století před n.l. mladé dívky, dal jméno ženské formě homosexuality. Slovo ”lesbička” se odvozuje z tohoto jména.

Křesťanství přineslo nový pohled na sexualitu. Zdůrazňovalo se plození a žádostivost byla zavržena. Homosexuální činy se staly hříchem, protože porušovaly řád stvoření.”
(Konec úryvku z RFSL)

Všimněte si, že to vypadá, že RFSL závidí Starověkému Řecku jejich ”více oceňovanou lásku mezi staršími muži a mladšími chlapci”. Samozřejmě zde mluvíme o pedofilii široce rozšířené ve starověkém Řecku. Člověk nemůže než usuzovat, že RFSL lituje toho, že ”křesťanství přineslo nový pohled na sexualitu”. Vypadá to, že touží po době, kdy byl chtíč a pedofilie normou.

Křesťanství určitě přineslo nový světonázor, ve kterém se zdůrazňuje hodnota každé osoby. Křesťanství skoncovalo s obětováním lidských těl v představeních gladiátorů, s otroctvím a příležitostmi pro starší muže, aby vyjádřili svou ”vysoce oceňovanou touhu po mladých chlapcích”, aby uspokojili své hnusné vášně. Ženy se začaly těšit vysoké vážnosti a kořeny zapustila všeobecná úcta vůči lidskému životu. Základ rodiny tvořené maminkou, tatínkem a dětmi se stal zdravým základním kamenem společnosti. Spíše než ”láska mezi staršími muži a mladšími chlapci”, tak ceněná ve Starověkém Řecku, se stala požadovanou normou sexuální věrnost mezi manželi.

V této nové křesťanské civilizaci si lidé začali vážit morálky a etiky, protože věřili, že jednoho dne budou za své činy voláni svým Stvořitelem k zodpovědnosti, aby se zodpovídali z toho, co prokázali své rodině a jiným lidem, se kterými se v životě setkali. Následujících 2000 let nebylo dokonalých. Měli jsme křížácké války, temný středověk, otroctví, období promiskuity, opilství a všeobecného morálního úpadku. Ale takové chování bylo považováno za neřestné a nikdy nebylo pokládáno za normální nebo žádoucí. Během 2000 let naší civilizace se náš světonázor obvykle zakládal na hodnotách dost silných na to, aby napravily období úpadku a zkaženosti. Ale v naší době, v západním světě, nastal dramatický posun takového druhu, jaký jsme ještě nikdy předtím neviděli. 

Konec naší současné civilizace?
Nyní, poprvé po 2000 letech, vidíme, jak byly dekadence a promiskuita povýšeny na něco příjemného a žádoucího. Na konci léta jsem četl v Dagens Nyheter, nejrozšířenějším deníku v naší zemi, výzvu ke čtenářům, aby do novin (kvůli zveřejnění) zaslali příběhy o tom, jak byli svému manželovi/manželce během letní dovolené nevěrní (“hur du varit otrogen på semestern i sommar”), aby se čtenáři mohli bavit čtením o famózní rozkoši a nedovoleném sexu. Takové neřesti vždy existovaly, ale naše civilizace je jako celek nikdy předtím nevyvyšovala, jak se to děje dnes. Rodinná struktura, která nám tak sloužila po 2000 let, se nyní hroutí přímo před našima očima. Teď můžeme vidět konec civilizace, která existovala po velmi dlouhou dobu. 

Z dlouhodobého pohledu civilizace nikdy netrvají navěky. Přicházejí a odcházejí, takže bychom tím neměli být překvapeni. Je to jako kruh. Každá civilizace začíná barbarstvím, které následuje tyranie. Potom se schvalují zákony, aby řídily lidské chování. Na začátku pod nějakým druhem diktátorství, ale potom se to přesouvá k politické svobodě a úctě k lidskému životu, kdy členové společnosti sklízejí ovoce organizované civilizace, která je postavena na ctění předností a podpoře každého člověka. Potom přichází chamtivost, následovaná leností a všeobecnou neochotou pracovat. Pak přichází úpadek, neřest a rozpad rodiny. A kde jsme dnes? Na cestě k rozpadu naší civilizace k barbarství a k uzavření kruhu.