Č. 5
Kritika Hamerova výzkumu

Hamer a jeho tým získali skupinu 76 mužů z léčebného programu AIDS. Všichni tvrdili, že mají alespoň jednoho homosexuálního bratra a silný vzor homosexuální orientace mezi jejich strýci z matčiny strany, ale ne mezi jejich strýci z otcovy strany. Hamerův tým předpokládal, že by to mělo svědčit o nějakém genu na chromozómu X. Člověk získává svůj chromozóm X z jednoho ze dvou chromozómů své matky a svůj chromozóm Y od svého otce. Protože matky nebyly homosexuální, spekulovalo se, že pouze jeden z jejich dvou chromozómů X nese ”gay gen”. V celkové populaci by tedy asi polovina dětí mužského pohlaví měla chromozóm X, který nese gen, a polovina ne. Avšak ve vzorku 40 párů homosexuálních bratrů nejen polovina z nich (tj. 20), ale plných 33 z nich mělo chromozóm X, který měl změnu na genu q28, která byla netypická pro odstupňovaný vzor. Protože toto číslo (33) bylo mnohem vyšší než předpovídaných (náhodných) 50%, domnívali se, že tento zvláštní gen nese mužskou homosexuální orientaci. Přesto stále zůstávalo 7 párů homosexuálních mužů bez ”označeného” genu. Pokud by tyto závěry byly pravdivé a poctivé, mohly by se zopakovat v dalších studiích. Závěry, které by se z toho mohly vyvodit, by se však stále omezovaly na následující: toto zvláštní chromozomální schéma není ani potřebné ani dostatečné pro to, aby způsobilo homosexualitu. Není potřebné, protože 7 ze 40 homosexuálních párů toto schéma nemělo, a není dostatečné, protože následující studie Hamerova týmu (zahrnující nehomosexuální bratry s tím samým zázemím) ukázala, že někteří z heterosexuálních bratrů měli totéž genetické označení na q28. Takové genetické označení a spojení je stěží přijatelná definice ”gay genu”. Mohlo by se ale (a znovu pouze pokud by byl výzkum poctivý) argumentovat, že mohou existovat další charakteristiky spojené s tímto konkrétním označením genu, které odkazují na jiné rodinné charakteristiky, které uzpůsobují jedince, aby se stal citlivějším na to, že se stane homosexuálem. Například jedinec s tímto zvláštním genovým označením může mít genetickou náchylnost k vyhledávání nového chování nebo čehokoliv. Kdo ví, co by to mohlo být?