Abychom pochopili, proč byl neobyčejný úspěch homolobby ve Švédsku tak nečekaný, potřebujeme se nejprve stručně podívat na švédskou historii během posledních 150 let. 

Za účelem této diskuze můžeme historii naší země za poslední jedno a půl století rozdělit do třech ”údobí”: 

1.  Chudoba a mravní zkaženost (asi 1800-1883)
Během druhé poloviny 19. století se naše země trápila hroznou chudobou a morální zkažeností. Opilost a závislost na alkoholu byly všeobecné. V obsáhlé sérii ”Historie Švédska” ,vydané Bonniers, čteme v části č. 9 ”Průmysl a národní hnutí” následující (přeloženo ze švédštiny): ”V první výroční zprávě nového Švédského hnutí za střízlivost reverend Wieselgren prohlašuje: ”Někdy zemědělský dělník dostane svůj plný plat ve formě alkoholu a také se sám za značné částky peněz zavazuje, že bude pracovat celý rok bez platu. Služky si také vybírají svůj plat ve formě alkoholu.”

2. Hnutí za střízlivost a křesťanská probuzení (asi 1884-1960)
V té samé knize (část č. 9 série “Historie Švédska”) čteme:
”V r. 1883 začalo hnutí Modré skupiny a v r. 1884 Mezinárodní Řád dobrých templářů [IOGT]. Dokonce i když často docházelo k velkému vnitřnímu napětí, nemohlo se zabránit velkému postupu hnutí za střízlivost. Charakteristikou tohoto období byl zřetelný křesťanský vliv...V r. 1909 Švédské hnutí za střízlivost, založené jen rok poté, uspořádalo referendum o Všeobecném zákazu. Výsledek hlasování dává výmluvný obraz síly hnutí za střízlivost té doby. Celkový počet 1 884 298 hlasů, odpovídající 56 % způsobilých voličů a 99 % lidí, kteří volili, hlasovalo na podporu zákazu... V r. 1917 byl zaveden tzv. ”‘brattsystem”, který zajišťoval, aby každý, kdo kupoval alkohol, musel použít přídělovou knihu alkoholu (šv: “motbok”).”

Výsledek hnutí za střízlivost a křesťanských probuzení byl obrovský. Celé rodiny byly vytaženy z bídy. Nadšení bylo nakažlivé a všude se nacházelo mnoho příkladů života ”předtím a potom”. Naše země byla vytažena z bídy a morální zkaženosti. Statistiky jsou velmi výmluvné. Pokračuji citací z ”Historie Švédska”: ”V letech 1861-1865 byla průměrná spotřeba alkoholu (zahrnující dospělé i děti) 10,7 litru na osobu. V letech 1901-1910 spadla na 7,2 litru na osobu a v r. 1950 na 5,2 litru... Život aktivních členů se skládal z mnoha setkání a shromáždění. Soustřeďoval se na to všechen jejich volný čas... Stejně jako křesťanská probuzenecká hnutí, tak i celá města a vesnice se angažovaly v hnutí za střízlivost.

Účinkovaly dva další faktory, které by se neměly přehlédnout. Na přelomu století naší ekonomice stále dominovala malá soustava zeměděství a mnoho pozemků, na kterých by se mohlo farmařit, se zmenšovalo a zmenšovalo tím, že se rozdělovaly novým generacím. Takže emigrace asi 1,5 miliónu chudých Švédů (jedna třetina celkové populace) zmenšila tlak. Totéž udělalo zprůmyslnění a fakt, že Švédsko mělo rozsáhlé přírodní zdroje (tj. těžební a dřevařský průmysl), aby pohánělo rostoucí ekonomiku. 

3.  Období morálního úpadku (asi od r. 1960 do současnosti)
Kolem poloviny posledního století byli naši lidé na úplném vrcholu, protože sklízeli úrodu velkých probuzení střízlivosti a křesťanství. Pokud probíhalo křesťanské probuzení, nové evangelické kostely byly plné členů, kteří se navzájem milovali a starali se o sebe velmi nesobeckým způsobem. Většina věřila, že jednoho dne budou voláni k zodpovědnosti svým Stvořitelem za to, jak žili své životy. Evangelické hnutí učinilo ze Švédska zemi s nejvyšším procentem ”evangelíků” (pokud se slovo evangelík míní jako víra v Bibli jako v knihu, která je mapou pro osobní život každého člověka na světě a není pouze ”svatou” historickou knihou).

Dnes je situace úplně jiná. V r. 2002 se v průzkumu 25 zemí (odkaz č. 40) kladla otázka: ”Věříte v Boha?” Nejvíce souhlasných odpovědí bylo v Portugalsku, kde 92 % prohlásilo, že věří v Boha. Švédsko bylo na úplném spodku seznamu s pouhými 32 % těch, kteří prohlásili, že věří v Boha. USA měly 84 % (třetí shora). Švédsko bylo také na úplném spodku, když se kladla otázka: ”Věříte v peklo?” A znovu na spodku, když byla otázka: ”Chodíte do kostela alespoň jedenkrát za měsíc?” Švédsko bylo na spodku s 8 % (48 % v USA).

Jak je ale možné, že dokonce po upuštění od našeho křesťanského zakotvení mohla obecně promiskuita a zvláště sodomie vtrhnout do naší země tak rychle? Dokonce i když se homosexualita legalizovala v r. 1944, bylo to až v 70. letech, kdy nápor sodomie nabral rychlost. Dnes RFSL (nejpřednější hlas homosexuálů v naší zemi a štědře podporovaná penězi daňových poplatníků) doporučuje mladým lidem, aby experimentovali a pokoušeli se dozvědět, jaká může být jejich sexuální preference. Na svých webových stránkách uvádí (odkaz č. 16):

“Kdo bere koho? – O sexu pro tebe, kdo jsi mladý a ”náruživý”:
Holka potkává fajn chlapce. Chlapec potkává fajn chlapce. Chlapec je právě spolu s roztomilou holkou, která právě byla spolu s jinou holkou.
Vyzkoušej svou sexualitu! Kdo jsi, kým se chceš stát a na co jsi zvědavý. Svět je otevřený, je mnoho věcí k vyzkoušení a všechno je možné. A samozřejmě, více lituješ těch věcí, které jsi nikdy nevyzkoušel, než těch, které jsi vyzkoušel.”
(Konec citace RFSL)

Pokud to není zřejmý pokus homosexuální lobby získávat mladé lidi do svých řad, pak je to co? Jak se to vše mohlo stát a jaká byla odpověď křesťanské komunity? Možná může být pochopení základních faktorů varujícím znakem pro jiné země. 

Bezbožné temné síly začaly v křesťanství vládnout na sklonku 60. let. Tehdy naše vláda poprvé začala přidělovat peníze těm denominacím, které souhlasily, že budou splňovat určité podmínky. Podmínky zpočátku vypadaly příznivě. Přesto se zvedlo mnoho hlasů, že svobodné církve (šv: ”Frikyrka”) by neměly přijímat žádné peníze od (a tak se zavazovat) státu kvůli budoucím velmi znepokojujícím následkům. Nyní se prokázalo, že měly pravdu. Dnes se asi 21 různých denominací hrabe v miliónech dolarů od švédské vlády. A v dnešní době, kdy mnohé církve bojují s nedostatkem financí, jsou příspěvky vlády nepostradatelné. Podmínky vlády dnes ale vzbuzují nepokoj mnoha církví. V nedávno vydaném legislativním dokumentu čteme:
"Podmínky pro to, aby denominace pobírala podporu státu, jsou podporovat a upevňovat ty hodnoty, na kterých je naše společnost postavena, aby byla denominace stabilní.” Problém našich dnešních církví je, že ”hodnoty, na kterých je naše společnost postavena” se za posledních 30 let drasticky změnily. Obecně celková tolerance a úplné přijetí toho, o čem Bible prohlašuje, že je velmi zlé, jsou ve značné míře ”hodnoty na kterých je naše společnost postavena”. Jako příklad si vezměte denominaci ”Švédská misijní asociace” (šv: "Svenska Missionsförbundet" nebo "SMF"). Na své výroční konferenci v březnu 2002 přijali návrh, že každý z jejich místních sborů by se mohl sám rozhodnout, zda přijmou nebo nepřijmou pastora, který je homosexuál. To nestačilo členům švédského parlamentu, kteří se báli, že některé místní sbory SMF by mohly diskriminovat homosexuálního pastora, dokonce i když by jinak mohl být kvalifikovaným kandidátem. Takže vláda zahájila vyšetřování politiky SMF týkající se tolerance (nebo jejího nedostatku) vůči homosexuálům.

V létě r. 2002 bylo vedení SMF předvoláno před ”Odbor kultury”, aby věc objasnilo. Po setkání a úvahách (8. července 2002) představitel SMF Krister Andersson prohlásil, že je velmi spokojený s výsledkem setkání (odkaz č. 41). Nicméně není jasné, jaké dohody bylo dosaženo. Co však jasné je, že SMF – jakož i další denominace závislé na finanční podpoře státu – nemohou diskriminovat homosexuály, kteří jinak mají kvalifikaci na to, aby byli pastory a diakony ve svých sborech. Jak se dalo čekat, představitel SMF, Krister Andersson, byl mezi těmi, kterým se líbil nový zákon, kvůli němuž byl Ake Green odsouzen do vězení pro své kontroverzní kázání o sexuálních hříších (odkaz č. 42). V každotýdenním dopise svým lidem prohlásil, že... během svých 35 let kdy pracoval jako duchovní a během 50 let poslouchání kázání se nikdy nesetkal se situací, kdy by bylo potřeba vyučovat ty pasáže z Písma, které se zabývají homosexualitou. Andersson se domnívá, že další křesťané měli tu samou zkušenost. Nemohlo by to být jasněji řečeno. Je potom nějaký zázrak, že se SMF v r. 2002 rozhodla otevřít své dveře a přivítat homosexuální duchovní do svých řad?

Krister Andersson není jediným duchovním tohoto typu. Proniklo to pěkně hluboko do řad mnoha našich denominací. Pokud také zvážíte tuto špinavou situaci, můžete lépe pochopit, proč mnoho ”tak zvaných křesťanů” tak hrubě a neústupně kritizovalo to, že Åke Green 20. července 2003 kázal kázání, jehož první část se zabývala výhradně biblickým pohleden nejen na homosexualitu, ale na všechny druhy perverzí. (Druhá část se zabývala milostrdenstvím a odpuštěním, které Bůh nabízí v Kristu). Takové kázání bylo v naší zemi neslýchané. Roky zpět klidně, ale nedávno? – ne.

Mělo by se poznamenat, že jeden z vedoucích duchovních SMF byl nedávno zvolen, aby byl ve vedení největšího letničního sboru ve Švédsku, sboru Filadelfie ve Stockholmu.

Na jaře následujícího roku (11. března 2003) ”ombudsman” pro homolobby, pan Hans Ytterberg, svolal setkání s vůdci všech 21 denominací, které dostávají finanční podporu vlády, aby je poučil o postojích a politice, kterou musí mít vis-à-vis vůči homolobby (odkaz č. 43). To byla skutečně hrůzostrašná zpráva pro denominace, které se historicky považovaly za svobodné od zasahování vlády do své doktríny. A jako pokračování setkání s homo ombudsmanem (Ytterbergem) vláda sama (hned příští den) oznámila, že chce během jara zahájit vyšetřování denominací, aby viděla, jestli se tam neděje nějaká diskriminace homosexuálů (odkaz č. 44).

Jak bylo uvedeno dříve, homolobby už důkladně zamořila Švédskou církev (dříve Luteránskou státní církev). Mnohé, ale ne všechny ostatní denominace (často jmenované ”svobodné církve”, protože bývaly svobodné od vládní kontroly), až doteď nepřijaly ani duchovní ani obecné členství otevřeně homosexuálních lidí. Byly druhem ”volné zóny”. Tudíž není divu, že tato situace homolobby neseděla.

Dalším tragickým příkladem je letniční hnutí (šv: ”Pingströrelsen”). Tato denominace byla tou největší v naší zemi a byla ve svých progresivních letech 1910-1960 velmi živá. Lewi Pethrus byl jejím průkopníkem a mezi léty 1910-1958 představitelem největší ”svobodné církve”. Zemřel v září r. 1974. Mezi mnoha jinými založil jednu z politických stran Švédska, Křesťanskou demokratickou alianci (dnes Křešťanští demokraté - šv: “Kristdemokraterna" nebo zkráceně "KD").  Pethrus také založil křesťanský denník nazvaný ”Den” (šv: Dagen).

Pokud by Pethrus žil dnes, nebyl by "Pingströrelsen" poznal. Nemravnost se dnes vplížila do mnohých sborů. Mezi mladými lidmi je předmanželský sex samozřejmostí a některé sbory začaly přijímat homosexualitu s otevřenou náručí. Tudíž nebylo velkým překvapením, když mládežnická organizace KD zvolila homosexuála, Erica Slottnera, jako svého představitele.

Nicméně jsou stále větší a několik menších skupin evangelikálních a charizmatických hnutí ve Švédsku. Tím, co letniční denominace (“Pingströrelsen”) – nyní závislá na finanční podpoře vlády – představovala, se stalo dnes Slovo života (“Livets Ord”). A ”Slovo života” – pod vedením Ulfa Ekmana – nepřijímá podporu naší vlády. Mají velkou přitažlivost hlavně pro mladé lidi.

Proto nebylo překvapením, když jsme viděli diametrálně odlišné reakce představitele ”letničního hnutí” a představitele ”Slova života” na (už známé) kázání Åke Greena, předané z kazatelny v malém letničním sboru v Borgholmu 20. července 2003. Název kázání byl ”Je homosexualita genetická nebo ďábelská síla, která ovládá lidskou mysl?” Kázání bylo o promiskuitě a sexuální nemravnosti všech druhů. Greenovo kázání bylo naplněno citacemi z Bible. Důvodem jeho kázání bylo břemeno, které pastor Green cítil za naši zemi a naši mládež bez jakéhokoliv morálního kompasu. Green byl následovně zažalován podle nového švédského zákona nazvaného ”Navádění k násilí proti skupině lidí” schváleného brzy v r. 2003 – který zakazuje komukoliv ”prokázat neúctu” nebo ”urážet” kteroukoliv ”skupinu lidí”. 

Proto byl Green usvědčen u nižšího soudu a odsouzen do vězení. Ve svém odvolání před Nejvyšším soudem (šv: “Högsta Domstolen" nebo "HD") pastor Green jasně vyjádřil své přesvědčení a důvod svého kázání tímto způsobem:

"Základem bylo, že už v r. 2002 jsem zažíval ve svém duchu velmi hluboký boj. Cítil jsem hluboké burcování v mé duši, když jsem si uvědomil – a zmiňoval jsem se o tom ve svém kázání, že mnoho věcí, kterých jsem si všiml a pozoroval kolem sebe, bylo o homosexuálním životním stylu. Bylo to všude. Bylo to v televizi, bylo to kolem mně a média vždy vypadala, že podporují homosexuální životní styl. Tehdy jsem cítil hluboký smutek ve svém srdci. A čím víc tento styl zachvacoval naši společnost, tím víc jsem si myslel, že představitelé našich církví, představitelé našich denominací, biskupové atd. by měli předstoupit a prohlásit, že to není normální. Tento životní styl je nenormální. Ale to se v celém r. 2002 nikdy nestalo. Kolem počátku r. 2003 jsem sám začal připravovat kázání a následně ho uskutečnil 20. července 2003. Pak jsem ve spojení s tím cítil něco velmi důležitého. A tady chci odkázat na biblický verš, který se nachází v Ezechieli 3:17-19:

'Lidský synu, ustanovuji tě strážcem izraelského domu. Uslyšíš-li z mých úst slovo, vyřídíš jim mé varování. Řeknu-li o svévolníkovi: »Zemřeš« a ty bys nepromluvil a svévolníka nevaroval před jeho svévolnou cestou, abys ho přivedl k životu, ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. Jestliže budeš svévolníka varovat, ale on se od své svévole a své svévolné cesty neodvrátí, zemře pro svou nepravost, ale ty jsi svou duši vysvobodil.'

Co tím chci říct je, že já sám mám odpovědnost jako služebník Slova a pak to nemohu jenom položit na ramena představitelů denominací a arcibiskupů, ale také mám podle tohoto místa v Bibli odpovědnost, abych očistil své vlastní svědomí a dal lidem vědět, že způsob jakým žijí je špatný.Potom prohlašuji, že pokud se obrátí a budou následovat Krista, nebudou souzeni. Pak nechám lidi, aby se rozhodli, jestli si chtějí zachovat svůj životní styl homosexuality nebo se obrátit. Takže to bylo základem mého kázání. Začal jsem se na ně připravovat na začátku r. 2003.”
(Konec prohlášení pastora Greena před Nejvyšším soudem.)

Pro text kázání pastora Greena a podrobné pozadí zahrnující soudní pokutové body následujících procesů klikněte zde. Mělo by se poznamenat, že Green byl v ”letničním hnutí” pastorem mnoho let.

Jak bylo uvedeno, reakce představitele ”letničního hnutí” na Greenovo kázání byla velmi odlišná od reakce představitele ”Slova života”.

4. Letniční hnutí
13. června 2004, jen dva dny před Greenovým procesem u Nižšího soudu, představitel největšího sboru v letniční denominaci (pastor Hedin ze sboru ”Filadelfia” ve Stockholmu ve Švédsku) poskytl rozhovor Švédskému deníku, Svenska Dagbladet. Hedin řekl následující [odkaz č. 45]: “Považuji za nevhodné, aby Greea mluvil takovým způsobem o skupině lidí, a nevěřím, že může zdůvodnit to, co řekl. To, co řekl, není schváleno letniční denominací a já osobně proti tomu mám námitky.”

Takže podle Hedina Green ”nemohl zdůvodnit to, co řekl” ,dokonce i když bylo jeho kázání plné biblických citátů. (Klikněte zde pro úplný přepis Greenova kázání z 20. července 2003)

Poté znovu o dva dny později (v den procesu proti Greenovi) Hedin, v rozhovoru pro svůj vlastní denník (Dagen), učinil podobné prohlášení (odkaz č. 46). Jen si představte, jak to Hedin ulehčil politicky korektním a ustanoveným porotcům (zvaným “nämndemän”) – často s ambicemi politické kariéry, když 29. června 2004 odsoudili Greena k jednomu měsíci ve vězení. Omezili se na jeden měsíc, protože to byl Greenův první přestupek a neměl žádný dřívější trestní záznam.
Åke Green – věrný duchovní v letniční denominace po 33 let – řekl, že ”mu to připadalo, jako by ho jeho spoluduchovní bodl do zad”.

Nějaký čas po svém odsouzení dostal pastor Green dopis od ”bratra” ze sboru (Filadelfia) pastora Hedina ve Stockholmu. Napsal, že je homosexuál a že se on i jeho partner cítí jako členové sboru pastora Hedina velmi dobře. Dokonce dodal, že ”mluví v jazycích jako kdokoli jiný”. Také představitel mladých pro ”křesťanskou” KD stranu (založenou pozdějším letničním představtelem Lewi Petrusem), který je zapřísáhlý a otevřený mladý homosexuál (Eric Slottner), prohlásil, že Åke Green si za své kázání zasloužil přísnější trest. 

Mnozí by řekli, že je to jasný důkaz, že něco v kázáních z kazatelny velmi chybí. Argumentuji tím, že Boží charakter se od doby stvoření nezměnil. Je pravda, že Bůh měl ve Starém zákoně zvláštní vztah se ”svým vlastním lidem”, Izraelity, a že tam byly zákony pro židy, které neplatí pro Ježíšovy následovníky. Boží charakter se však nemění. Jak by se Ten, který je od věků až na věky a který je tentýž včera, dnes i zítra, najednou mohl obrátit o 180°? Jak by mohl dnes ten, který jednou řekl (Leviticus 18:22-25): ” Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost. Nebudeš obcovat s žádným dobytčetem...” náhle považovat takové jednání za normální? Pokud nenáviděl sexuální hříchy homosexuality a zvěrstvo – dokonce do takové míry, že hrozil trest smrti – jak by to mohl najednou přijmout? A Ježíš sám přirovnal hříchy Sodomy k ještě závažnějším hříchům. Ve vší upřímnosti k pastoru Hedinovi by se mělo poznamenat, že on sám – v protikladu k některým jiným představitelům denominace – veřejně prohlásil, že považuje homosexuální jednání za hříšné.

Nedávno pastor Hedin rezignoval na svou pozici představitele největšího sboru v letniční denominaci (sbor Filadelfia ve Stockholmu). Byl nahrazen 22. října 2006 pastorem Niklasem Piensoho, který pochází z denominace SMF (viz výše). V poslední době tato denominace finančně zápasí. Pravděpodobně zčásti kvůli zmenšující se členské základně a kvůli nedostatku obětních darů od zbývajících členů.

5.  Slovo Života
Na druhou stranu představitel Slova života (pastor Ulf Ekman) 2. srpna 2004 prohlásil ve velkém titulku ve svém vlastním denníku Svět dnes ("Världen Idag") (odkaz č. 47): “Åke Green zde má podporu 5 500 lidí.” Článek, který následoval, zní (částečně): “ Bůh žehnej Åke Greenovi,” řekl Ulf Ekman a celé shromáždění povstalo ve spontánním potlesku... Ekman pokračoval: ”Je velkou hanbou pro křesťanství ve Švédsku, že ani jeden představitel denominace neprohlásil svou podporu Åke Greenovi.” 

Stejně jako byla odlišná reakce mezi “Dagenem” a “Världen Idag”, jak jsem ukázal výše, tak mě také nepřekvapilo, že:
1.“Dagen” byl mezi 14 místními denníky (z celkových 42), které odmítly můj inzerát na tyto webové stránky, když jsem je poprvé představil (ve švédštině) v létě 2006. Dagen stále čte mnoho křesťanů v naší zemi.
2.  “Världen idag” byl mezi 28 (z celkových 42) denníků, které do svých novin přijaly můj inzerát, když jsem tyto webové stránky v létě 2006 představil. 

Doktrinální záležitosti
Nněkdo se ale může zeptat, co s biblickou doktrínou na téma homosexuality? Jak se s tím vyrovnávají ovládnuté ”svobodné církve” jako letniční denominace? 

Stará odpadlická Švédská státní církev – nyní po nominálním oddělení od státu zvaná ”Švédská církev” – se ujala vedení v zavádění nové doktríny na toto téma. Další denominace se řídily jejím příkladem. V posledním vydání letničního časopisu pro mladé, Gyro (vydávaného Filadelfia Publishing Group), je nová doktrína představená ve speciálním vydání o homosexualitě (odkaz č. 48). 

V čísle Gyra jsou představeny dvě rozdílné ”interpretace” Bible bez jakéhokoliv poučení mladým čtenářům, která interpretace je ta správná. Pod nadpisem ”Homo – OK nebo ne?” jsou bok po boku pod nadpisky ”Proti” a ”Pro” uvedeny dvě interpretace. Sloupec ”Proti” uvádí tradiční a biblickou verzi této záležitosti. Sloupec ”Pro” představuje novou interpretaci, která je následující (odkaz č. 49):
“Když Pavel píše v Římanům 1:26-27 o ”nepřirozenosti” a v 1. Korintským 6:9-10 o smilstvu, předpokládá se, že mluví o převládající situaci, kdy starší muži sexuálně zneužívali mladé chlapce. Tudíž tato pasáž není aktuální pro situaci, kdy se zabýváme ustálenými homosexuálními vztahy.”

V článku Gyra není mladým čtenářům podaný žádný náznak, která z těchto dvou interpretací je biblická. Jak může něco, co Bůh, Ježíš a apoštolové prohlásili za nepřípustné a nečisté, být náhle vykresleno jako něco, co je plně ve shodě s biblickým učením? Šokuje to. Ježíš sám přirovnal sodomii k nejhorším hříchům (Matouš 11:24).

V tom samém vydání Gyra také nacházíme několik článků, které ”vykreslují” homosexualitu jako něco zcela normálního a mezi křesťany přijatelného. Jeden z článků je o ”Stefanovi”, 18-letém mladém chlapci, který se právě prohlásil za homosexuála a řekl, že ”Bůh byl dobrou podporou” v jeho vývoji (odkaz č. 50). Ubohý chlapec potřebuje radu a ne být veřejně dotazován nezodpovědným a bezohledným novinářem, který hledá senzaci a který v tomto procesu pokládá na chlapce předčasné stigma. Protože se Gyro považuje za křesťanskou publikaci a pokud musí učinit Stefanův brzký sexuální život veřejnou záležitostí, pak pro lásku Boží (a myslím tím ”pro lásku Boží”), proč nepovzbudí své mladé čtenáře, aby se naléhavě modlili za Stefanovo vysvobození? Pokud ne je tu šance, že Stefan bude hezky rychle zapleten do praktik doporučených v ”Análním manuálu” na webových stránkách RFSL (odkaz č. 13). To, co ho čeká není na růžích ustlaný a hygienický obraz, který se svým mladým čtenářům časopis pokouší vykreslit. Homosexuální životní styl je typickým postupem v deviaci.


Jeden z našich předních a mezinárodně uznávaných odborníků na exegezi Nového zákona je profesor Chrys Caragounis. Když vydal svou poslední knihu ”Homoerotik” (vydanou XPMedia, (odkaz č. 51), popřel novou interpretaci tradičního biblického učení o homosexualitě, kterou K. G. Hammar a časopis Gyro navrhovali. Byl proto kritizován homolobby na univerzitě, která chtěla, aby odstoupil ze své pozice jako profesor na Univerzitě v Lund. 

Jak bylo uvedeno dříve, v naší zemi se objevila nová interpretace ze ”Švédské církve”, která byla až do r. 2000 ”Státní luteránskou církví” (“Svenska Statskyrkan”). Nyní je Švédská církev ovládaná velmi silným vedením, které je nakloněno homosexuálům. Samozřejmě ne všichni z duchovenstva jsou přesvědčeni o homosexualitě, ale většina jejich vedení je. Vysvěcování homosexuálních kněží, ”požehnání” homosexuálních vztahů, úsilí o úplně zralé homosexuální manželství atd. se ve Švédské církvi děje na mnoha místech. Náš odpadlý arcibiskup, KG Hammar, udal tón tohoto špinavého vývoje a klesající morální spirály. Navíc ke svému extrémnímu zastávaní se homosexuálního programu také popřel zázračnou moc Ježíše Krista. Mezi jeho typickými výroky je nedávné prohlášení o narození Krista z panny (odkaz č. 52):
”Nemohu říct, že tomu věřím. Důležité však je, co to znamená. Musí narození z panny opravdu znamenat biologickou odchylku? Pro mně je to jasné teologické prohlášení, jistý způsob sdělení, že na Ježíši je něco zvláštního. Není jediným v historii světa, o kom bylo řečeno, že se narodil z panny.” 
I přes taková prohlášení musí čas od času stát ve svém kostele a číst se svým shromážděním z luterského Vyznání víry: ”Věřím v Ježíše Krista, Božího jednorozeného Syna, našeho Pána, který byl zrozen z panny Marie...” Jak se to shoduje s jeho intelektuální poctivostí? Také nepřekvapilo, když arcibiskup Hammar prohlásil, že některé biblické pasáže by měly skončit na ”smetišti historie”.

Hammarova sestra (Anna Karin Hammar) je vysvěcenou duchovní v luteránské církvi v Uppsale. S ohledem na svou sexuální orientaci prohlásila:
“Situace je pro mně taková, že můžu žít přesně jako homosexuál, protože zažívám tak velké Boží požehnání, že mohu překonat předsudky a diskriminaci.” (Uppsala Nya Tidning, 17. listopadu 2004).

Evangelikální nadace domovské země (šv: “Evangeliska Fosterlands Stiftelsen” nebo EFS) je laickým hnutím ve Švédské (luteránské) církvi s důrazem na misijní práci a laické aktivity. EFS byla po velmi dlouhou dobu zapojena do misijní práce v Etiopii. V r. 1959 se společně sešlo několik misijních organizací z mnoha zemí, které pracovaly v Etiopii, a vytvořily hnutí Etiopské evangelikální církve Mekane Yesus (EECMY). Tudíž jsme měli dlouholetý vztah s EECMY, která zažila od doby svého založení neobyčejný vzrůst až k dnešnímu počtu plných 5 miliónů členů (celková populace v Etiopii je kolem 78 miliónů). Kvůli tomu, mezi jinými, dávné a pokračující misijní práci švédských organizací v Etiopii, zahrnující EFS, bylo jen přirozené, že mnoho zahraniční pomoci z našeho kraje bylo směřováno do Etiopie.

Toto nadcházející léto bude mít Mekane Yesus velkou konferenci v Addis Abebě. Švédská církev, zahrnující účast EFS, plánovala vyslat delegaci v čele s naším arcibiskupem, jako vůdcem této skupiny. Prezident Mekane Yesus ale poslal v lednu arcibiskupovi dva dopisy, ve kterých ho žádal o objasnění postojů jeho církve k homosexuálním manželstvím a k ”požehnání” partnerských spojení nebo manželství. [V nedávném průzkumu ze 70 aktivních duchovních ve Švédské církvi plných 75 % nemá problém s oddáváním homosexuálních párů.]

Oba dopisy od Mekane Yesus zůstaly bez odpovědi. Tudíž byli nedávno Mekane Yesus informováni, že nejsou na letní konferenci vítáni (odkaz č. 53). Je zbytečné říkat, že to bylo pro mnohé vedoucí kněze a laiky ve Švédské církvi velké zklamání. Namísto vzrušujícího výletu do Etiopie nyní musí zůstat doma a zvažovat následky svého nového náboženství. Ironií toho všeho je, že představitelé Švédské (luteránské) církve se pravděpodobně považují za ”pokrokovější” než Mekane Yesus, protože mají delší církevní historii. Oni bezpochyby věří, že jednoho dne mladší církev, kterou kdysi pomáhali v Etiopii založit, postupně ”pokročí” k úplnému přijetí hříchu homosexuality. Jak je psáno: ” Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství a... ” (Římanům 1:22-32)  

Vypadá to, jakoby do naší země vtrhlo nové náboženství. Všechno to přijímání homolobby programu se pojí se silným zlehčováním toho, co Ježíš učil o pekle. Těžko dnes uslyšíte z kazatelny nějaké poselství na téma, o kterém Ježíš tolik učil.

Předtím, než odešel, řekl Ježíš učedníkům, že přijde Duch svatý (Jan 16:8): ” On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří; spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.”  

To je věc naplánovaná Duchem svatým. V naší zemi dnes již velmi vzácně někdo káže o věčném odsouzení. Během křesťanské historie taková poselství lákala hříšníky, aby přišli ke kříži a činili pokání. Místo toho, aby Ježíš zvedl strašné břemeno hříchu, je dnešní mantrou ”evangelium přátelství”. ”Pojď se přidat k naší církvi, protože je pro tebe a tvé děti zdravé dostat dávku náboženství a morálky!” Realita pekla je něco, čemu mnozí křesťané v naší zemi jednoduše nevěří. Myslí si, že Ježíš musel vtipkovat, když mluvil o pekle, anebo že chtěl lidi vystrašit, aby se stali učedníky a Jeho následovníky. 

Místo toho se příjemná pověst ve světě souženém hříchem stává důležitější než příkaz Krista. Proto nepřekvapuje, že letniční hnutí pravidelně vyžaduje a platí za dotazníky a průzkumy veřejného mínění o oblíbenosti své denominace v naší společnosti. Posledně litovali, když výsledky ukázaly, že jejich oblíbenost poklesla, a přikládají velkou vinu ”případu Åke Greena”. Zřejmě zapomínají na Mistrova vlastní slova (Lukáš 6:26): ” Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.” A znova (Matouš 5:11 a 12): ” Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích.” A znovu (Lukáš 6:22, 23): ” Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi.”

Buď Kristus nebo letniční denominace se musí mýlit. Nemohou mít pravdu oba. Je potom nějaký div, pokud naši mladí lidé (buď pokoušeni nebo už chyceni do jha homosexuality) nenacházejí žádné pevné směrnice od některých tak zvaných evangelikálních denominací? ” Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.” (Matouš 5:13)


Shrnutí reakcí křesťanských skupin ve Švédsku:
Na základě projednání uvedených výše (a s nějakým zřejmým zobecněním) spadají reakce křesťanů na zničující nápor homosexuality ve Švédsku do třech různých skupin:
1. Odpadlá církev: To je oficiální Švédská církev (šv: "Svenska Kyrkan"), kde je přijetí homosexuality prakticky úplné. Mnozí kněží jsou otevřeně homosexuálové a převážná většina (více než dvě třetiny) v nedávném průzkumu uvedla, že jim nevadí žehnat homosexuálním svazkům. Navíc arcibiskup K. G. Hammar prohlásil, že mnozí z jádra luteránských věřících patří na ”smetiště” (šv: ”soph_gen”).

2. Denominace svobodných církví (šv: "Frikyrkan"): Rozsah přijetí homosexuality se poněkud liší. Například SMF (vedena pastorem Kristerem Anderssonem) už otevřela své dveře a přivítala homosexuální pastory (pokud jsou také přijati místním sborem). Letniční hnutí (šv: "Pingst FFS") ještě nepřijalo homosexuální pastory do svých řad. Avšak jejich přestavitel (pastor Sten-Gunnar Hedin) ostře odmítl poselství pastora Ake Greena a nepřestává se k jeho kázání vracet. Noviny ”Dagen” jevily vzrůstající sympatie k homosexualitě. Mnoho denominací v této skupině se stalo závislými na pravidelných finančních příspěvcích švédské vlády a s tím se pojí podmínky, aby byli homosexuálové přijati do jejich řad. Se zhoršující se finanční situací bude pro některé z nich (např. ”Pingst FFS”) těžší a těžší nepřijmout takové požadavky vlády.

3.  Církev zvaná ”Slovo života” (šv: "Livets Ord") vedená pastorem Ulfem Ekmanem: Tato skupina funguje bez finanční podpory vlády a Ulf Ekman po kázání Ake Greena prohlásil: ”Ake Green zde má podporu 5500 lidí. Bůh žehnej Ake Greenovi.” Celé shromáždění spontánně povstalo a tleskalo. Ekman pokračoval: ”Je velkou ostudou pro křesťanství ve Švédsku, že žádný představitel denominace nevyhlásil svou podporu Ake Greenovi.”

Švédská církev (odpadlá církev) bývala součástí švédské vlády (šv: "Statskyrkan"), ale několik let zpátky se stala na státu nezávislou. S touto změnou se finanční přednosti a vlastnictví pozemků staly součástí jejího současného bohatství. Proto se rozumí samo sebou, že bude schopna ”fungovat” déle než většina ”svobodných církví”, protože se naše země zvýšeně sekularizuje a sodomizuje.

Co to tedy znamená pro oběti homosexuálního životního stylu?
Pamatujte si, že mnohé z obětí byly jako malé děti sexuálně zneužívány a traumatizovány. Sexuálně zneužívaní mladí chlapci se 7 krát pravděpodobněji identifikují jako gayové nebo bisexuálové než vrstevníci, kteří zneužíváni nebyli. 

Chci uzavřít tuto část citátem z Kupelianovy knihy ”Marketing zla, jak nám radikálové, elitáři a pseudo–odborníci prodávají zkaženost převlečenou za svobodu” Kupelian na straně 35 píše (závorka je moje vlastní zdůraznění):

“Homosexuální aktivisté představují svoje pohnutky jako shodné s pohnutkami černochů a s hnutím za občanská práva v 60. letech. To, že je někdo afrického původu, zřejmě nevyžaduje útěk od svého vlastního svědomí a autora tohoto svědomí – Boha.

Ale přesně kvůli tomuto rozdílu v hnutí za ”občanská práva gayů” nejde (ve svém základě) o změnu zákonů, aby homosexuálové mohli mít stejnou příležitost pro rozvoj nebo přístup jako to bylo u černochů během 60. let. Homosexuálové už žijí ve svobodě a (na rozdíl od jedinců, kteří bojují s pedofilií) mohou pobývat, pracovat nebo hrát prakticky kdekoliv chtějí. Ve skutečnosti jako skupina mají vyšší úroveň příjmu než celkové americké obyvatelstvo. (A mají daleko více volného času a politických aktivit, protože se ve většině případů nemusí starat o peníze a čas, který je třeba k výchově dětí).

Takže to není o právech. Je to o obnovování pravdy a cenzury vší kritiky tak, aby mohli být militantní homosexuálové ve svém ’životním stylu’ klidní bez toho, aniž by byli rušeni realitou.

Pamatujte, my všichni – včetně homosexuálů – máme svědomí (ten jinorozměrový standart, který Bůh schoval v každém z nás), které nám způsobuje vnitřní konflikt, když děláme špatnou věc. Pokud se však dostaneme do sevření temných sil, kterým nerozumíme, a pak začneme bránit naše zaujetí a nutkání, nevyhnutelně dospějeme k tomu, že považujeme své svědomí za nepřítele. A ačkoli můžeme být poněkud úspěšní v přehlušování tohoto vnitřního zvonku, co se stane, když se ten samý zavržený faktor svědomí objevuje u jiné osoby a bere nám pohodlí? Cítíme se ohroženi.

Proto se cítíme donuceni k umlčení ’hlasu svědomí’ – nejen toho uvnitř nás, ale i toho v dalších lidech, kteří se snaží oživit naše vlastní svědomí, s kterým jsme my ve válce. To znamená, že nemůžeme tolerovat nesouhlas. Jednoduše to nemůžeme vystát. Způsobuje to, že chceme křičet. 

Homosexuálovi, který žije v takovém zapření, pak dokonce laskavá nabídka pomoci, od řekněme bývalého křesťanského gaye nebo instruktora ’reparativní terapie’, překonat homosexuální sklony připadá jako ta nejhnusnější, nejurážlivější nenávist. Ve skutečnosti je to skutečná láska – co si chybně vysvětlujeme jako nenávist a ’fanatismus’ jednoduše proto, že to způsobuje, že jsme konfrontováni s pravdou, která v nás není vítaná.”